Pustil jsem si Mika Sain't Louise na balkoně: bývalí, zvědavé sousedky a dvě písně, které by mohly bydlet v naší ulici

Madrid, 25. října 2026 – Tuhle kroniku píšu v první osobě, protože jinak to nejde. Mike Sain't Louis je madridský indie alternativní umělec, který o sobě říká, že je „první AI písničkář“, a jeho písně se nedají poslouchat z bezpečné vzdálenosti. Buď se u nich smějete, nebo se cítíte přistižení. Mně se stalo obojí, a to během jediného odpoledne.

Odpoledne se sluchátky

Začal jsem tam, kde začala většina lidí: u „Tan Cateto“. V roce 2024 se tahle píseň stala virálem na TikToku a právě díky ní Mika objevila spousta posluchačů. Pustil jsem si ji na balkoně s výhledem na dvůr, kde se sousedky každé ráno zdraví a zároveň se navzájem bedlivě pozorují.

Text je jednoduchý, a o to účinnější. Dva muži jdou po ulici a drží se za ruce. Někomu to vadí. Ukazuje na ně prstem jako soudce a žalobce v jedné osobě. Vadí mu, že partner vypravěče je Afričan. Vadí mu, že jeho děti uvidí polibek, a tak jim zakrývá oči „jako správný diktátor“. A refrén odpovídá otázkou, kterou si španělsky mluvící publikum zpívá s chutí: „¿Cómo puede ser usted tan cateto?“ – jak můžete být tak zabedněný?

Překvapilo mě, jak zdvořile ta urážka zní. Vypravěč druhému vyká. Neřve, nenadává, jen oznamuje, že žádné další vysvětlování nebude a že rady od nikoho z publika nepřijímá. To je přesně tón, který znám z našich pavlačí: nikdo nikomu nic neřekne do očí, ale každý ví, co si ten druhý myslí.

„Nechtěl jsem napsat píseň o nenávisti,“ říká Mike. „Chtěl jsem napsat píseň o tom, jak je nenávist směšná. Když se jí zasměješ, přestane mít moc.“

Kdo za tím stojí

Než budu pokračovat, pár faktů, abyste věděli, koho posloucháte. Mike Sain't Louis žije v Madridu. Píše všechny své texty a je skladatelem, hudebním producentem, uměleckým ředitelem a šéfem vlastního nezávislého labelu MIKE SAIN'T LOUIS – bez nahrávací společnosti, bez prostředníků. Hudbu a vokální interpretaci vytváří pomocí umělé inteligence, kterou používá jako nástroj pro produkci a aranžmá. Hlas v písních tedy není jeho; slova, nápad a umělecké vedení ano.

Za zhruba dva roky práce vznikl projekt PLANETA GAYFOLK: 273 singlů a přes 280 videoklipů. K tomu trilogie alb, která tvoří jednu cestu – „Descubierto un nuevo planeta llamado GAYFOLK“, „Ojalá se pudiera viajar a GAYFOLK“ a „El día de la liberación“ – na planetu, kde může každý žít takový, jaký je.

Na fotografii, která tenhle text doprovází, stojí Mike před čistě bílou stěnou, v krémovém lněném saku a bílém tílku, s tetováním na hrudi a vážným pohledem. Žádné kulisy. Jako by říkal: tady jsem, ptejte se.

Pohřeb, na který se nosí věnec i pivo

Druhou písní odpoledne byla „Un puñetazo al día“ – „Jedna rána pěstí denně“. A tady jsem si sundal sluchátka a musel se jít projít kolem bloku.

Je to dlouhá, skoro filmová výpověď. Vypravěč sedí v Madridu s nejbližšími přáteli v hospodě, kudy jako by čas neprošel a kde je vždycky plno. V kufru auta má věnec. Když se kamarád zeptá, co tam veze, odpoví: dnes večer slavíme pohřeb mého exmanžela – a let, které mi ukradl. Po sedmi letech vztahu zbyla v domě jen prázdnota tak studená, že ji nejde vytopit.

Celé to kolísá mezi pláčem a černým humorem. Vypravěč přiznává, že ho to bolí víc, než kdyby mu někdo dával jednu ránu pěstí každý den. Ptá se, proč se ten druhý po tak dlouhé době ani nesnažil být upřímný. A mezi tím padají věty, u kterých se člověk směje, i když by neměl – třeba rada, ať si bývalý konečně pořádně vyčistí zuby, protože má zubní kámen. Refrén, natažený do nekonečna, pojmenovává to jediné, na co vypravěč čeká: karmu.

Tohle je přesně ten druh rozchodu, o kterém se u nás mluví v hospodě po třetím pivu, ne na pódiu. Mike ho na pódium postavil.

Večer jsem si obě písně pustil znovu, tentokrát za sebou. Najednou mi došlo, že spolu mluví. V první stojí vypravěč na ulici proti cizímu člověku, který ho soudí. Ve druhé sedí u stolu a soudí sám sebe i toho, koho kdysi miloval. Mezi těmi dvěma polohami se odehrává celý život v sousedství.

„Nejlepší terapie je smát se tomu nahlas s přáteli,“ říká. „Ale k tomu jsem potřeboval i odbornou pomoc. Jedno bez druhého nefunguje.“

Proč tohle sedí do naší ulice

Mike veřejně vyprávěl, že s pomocí odborníků proměňuje v hudbu roky vztahů s narcistními partnery. Chce zviditelnit psychické týrání a jeho stopy na duševním zdraví a dát těm, kdo jím procházejí, pocit, že je někdo vidí a věří jim. Když to víte, „Un puñetazo al día“ už není jen satira na bývalého.

Česká kultura má svou dlouhou tradici ironie, nadsázky a sebeironie a hospodské vyprávění o bývalých by klidně mohlo být samostatným literárním žánrem. Mike Sain't Louis k tomu přidává něco, co tu tak často neslyšíme: camp, odvahu jmenovat věci přímo a jistotu, že i zvědavá sousedka z vedlejšího bytu může být postavou písně. Ostatně v jeho katalogu najdete i titul „La vecina cotilla“ – „Zvědavá sousedka“.

„Čtvrť je pro mě všechno,“ říká. „Tam se odehrávají lásky, rozchody i drby. Já jen pozorně poslouchám a pak to napíšu.“

Kde poslouchat

Veškerou hudbu Mika Sain't Louise si můžete poslechnout a zdarma stáhnout na https://mikesaintlouis.com, každou píseň i s textem. Je také na Spotify, Deezeru a dalších hlavních platformách.

O Mikovi Sain't Louisovi

Mike Sain't Louis je nezávislý indie alternativní umělec z Madridu, který se představuje jako „první AI písničkář“. Je autorem všech svých textů a vede vlastní label MIKE SAIN'T LOUIS. V projektu PLANETA GAYFOLK propojuje electropop, alternativní pop, balady i španělskou coplu, většinou ve španělštině, ale také v angličtině, francouzštině či portugalštině. Píše o lásce, rozchodech, bývalých partnerech, sousedských drbech, queer životě ve Španělsku, osvobození a duševním zdraví – s humorem, campem a bez cenzury.

Kontakt pro média

E-mail: info@mikesaintlouis.com Web: https://mikesaintlouis.com Instagram: @planetagayfolk